Je těžko říci co platí pro nás. My zvolíme výchozí bod, vždy pokud to jde ten nejlacinější, tedy kemp a z něj vyrážíme do okolí. Pěšky, autobusem, vlakem, prostě tím, co je po ruce. Tím poznáváme naši vlast, nebo krajinu tam kde zrovna jsme. A musím říci, že všude je krásně, ovšem jen do doby, než tam přijdou lidi. Ti zkazí naprosto všechno a můžete cestovat kam chcete. Naštěstí máme vytipovaná místa, kde jich tolik není, takže když jsme v lesích nepotkáme člověka za celý den. Jenže takových míst už není mnoho a člověk, aby za nimi cestoval světa kraj. Jenže s tím nikdo nic neudělá. Lidí je stále více a více.
Cestování má samozřejmě spoustu nečekaných situací a nástrah, které ne každý snese, a ne každý je zvládá. Ujetý vlak udělá z někoho trosku a druhý nad tím mávne rukou. Však pojede další, tak co.
Ono to záleží hodně na tom, jak daleko chcete jet, zda tam někde třeba nemáte navazující spoj. Nebo zda snad nespěcháte na něco důležitého. Když ano, pak se dá cesta skutečně jen málo vychutnat. Pokud se nikam nespěchá a je to jedno kdy se vrátíte, je cestování o mnoho lepší a je pak fuk čím se jede. Vlak jako autobus. Letadlo nebo parník. Kolo nebo ponorka.
Dnes se hodně pěstuje pěší turistika, takže se cestuje novým a moderním způsobem. Na výchozí bod se přijede autem, vezmou se košíčky a igelitky s jídlem a pitím a už se jde do lesa. Zde je nutno pořádně na sebe hulákat, aby se ti lidé slyšeli, když jim řve hudba z mobilů nebo z čeho to. Pak se někde rozdělá oheň, opeče se něco, co se koupilo a jde se domů. Oheň přece zhasne sám a hajný je tu od toho, aby to po nás uklidil. Kudy rodinka prošla poznáte podle odhozených papírků a kapesníčků.
I přesto se někteří lidé pěšímu turismu nevyhýbají a opět o víkendu vyráží do lesů a hor naší vlasti. Poté se večer vrací zpátky a nesou s sebou všechno co do lesa přivezli.