Povím vám, že bez her by to byla opravdu všude nuda. Já sama osobně si nedokáži představit, kdybych si už s babičkou nemohla hrát karty, tohle by mě opravdu hodně mrzelo. Ještě před několika lety jsme hráli karty ve třech. A to jsem hrála já, babička a můj dědeček. Jenomže později, když nás dědeček opustil, tak jsme potom karty hráli jenom já a babička. Ze začátku nás to opravdu hodně mrzelo a řekli jsme si, že už asi karty nebudeme hrát nikdy, protože dědeček nám tam do trojice chyběl, ale asi po několika měsících jsme s babičkou opět začaly hrát karty.
A řekly jsme si, že by to dědečka asi mrzelo, kdybychom přestaly já s babičkou hrát karty a už bychom se u toho vůbec nebavily. Nakonec to ale dopadlo tak, že se k nám občas předal také můj bratr, ale chceme karty zase opět hráli ve třech. Myslím si, že je to skvělé, i když dědečka samozřejmě vůbec nic nenahradí, ale myslím si, že se na nás dívá z nebe, jak si všichni užíváme a jak hrajeme karty znovu. Navíc jsem si řekla, že vlastně život jde dál a že člověk musí také pokračovat v tom životě, jaký vlastně měl. Smrt přichází náhle. A tak nikdo neví, kdy vlastně člověk opustí tento svět.
Ale abych se vrátila zpátky ke hrám, abych zase změnila téma, aby tohle téma nebylo zase jenom tak smutné. Když se bavíme o hrách, tak máte také nějaké oblíbené hry? Já mimo karet také moc ráda hraji šipky. A protože mám dvě malé děti, tak šipky hrajeme velice často. Moje děti říkají, že je to snad nejlepší hra, kterou kdy v životě zažily a kterou kdy v životě hrály. Já si myslím, že je prima, když si každý člověk oblíbí nějakou hru, protože když člověk hraje hru, tak se nenudí a také nemyslí potom na všechny nedůležité anebo smutné věci. Když se člověk zabaví a hraje oblíbené hry, tak je potom takový šťastnější, a dokonce i tohle psychologové doporučují.