Myslím si, že mít malý krásný útulný byt by chtěl mít asi každý člověk. Buďto byt anebo také veliký dům. Je hodně lidí, kteří se stále nemohou rozhodnout, jestli si pořídí malý byt anebo veliký dům. Veliký dům se zahradou anebo třeba nějakou bytovku anebo řadový domek. My jsme celý život s rodinou bydleli v takovém krásném řadovém domku. Jenomže potom, když se naši rozváděli, tak celý tento dům museli prodat. A víte, jak oni to měli? Oni měli takovou novomanželskou hypotéku, že prý vůbec jste nemuseli nic vracet, když v tom novém domě, v té novostavbě buďte bydlet deset let.
A také, že se tak stalo. Oni se po osmi letech chtěli rozvádět, ale museli tam ještě další dva roky vydržet, aby nemuseli splácet hypotéku. Myslím, že to bylo čtvrt milionu korun. Potom jsme se přestěhovali do malého bytečku. Otec se také přestěhoval někam jinam a také to byl malý byt. My jsme se tam se zbytkem rodiny nastěhovali, aby nám bylo dobře. Akorát jsme tam měli asi o tři místnosti více, než měl můj otec, protože otec měl garsonku, měl takový malý byteček, kam se sotva vešel i on sám. Myslím si, že když lidé si pořídit nějaký byt, tak také chtějí, aby tam měli útulno a také hlavní uklizeno. Já osobně bych nesnesla, že bych třeba někde bydlela a byl by tam opravdu veliký nepořádek. Jak někdo může bydlet v nepořádku? Tohle bych absolutně nikdy nepochopila.
Proto jsem ráda, že i moji rodiče, tedy vlastně moje máma, kde bydlíme v bytě, tak je také hodně čistotná. Znám některé lidi, a dokonce i maminky či další ženy, které vůbec nemají rády pořádek a vůbec neudržují doma úklid. Tohle by mě hodně vadilo. Myslím si, že nejsem jediná, komu by tohle vadilo, že někdo neudržuje doma pořádek. To já bych se zbláznila. I já si říkám, že až mě bude konečně třicet let a půjdu bydlet s partnerem, tak budeme udržovat pořádek. Protože u nás v rodině se vždycky každý odstěhuje až ve třiceti letech. Nevím, proč to tak je, ale je to tak dané.