Pokud člověk letí letadlem, nemá obvykle žádné povinnosti, které by mu tu nějak stěžovaly život. Prostě si tu sedí a o to ostatní už se má postarat dopravce a jeho personál. Jenže má-li let probíhat ideálně, mělo by se i zde leccos dodržovat, případně by se s tím mělo počítat.
Již ve fázi odletu jsou cestující vyzýváni, aby uvedli opěradla svých sedadel do vzpřímené polohy a připoutali se. Jedná se o bezpečnostní opatření, které vám letušky neodpustí. Ve vašem vlastním zájmu i v zájmu ostatních. Jak ví každý, kdo někdy v letadle zažil prudší brždění nebo větší turbulence. Tak rychle a tak vysoko jako v letadle nemusíte vyletět ze sedačky v žádném jiném dopravním prostředku. A bezpečnostní pásy se pak doporučuje nechat zapnuté i v klidných fázích letu, kdy se žádné nepředpokládané pohyby neočekávají, protože jeden nikdy neví.
Při vzletu a přistání, ale raději i během celého letu, musí být v bezpečí i příruční zavazadla. Tedy musí být uzavřena v k tomu určených skříňkách nad hlavami sedících pasažérů nebo v prostoru pod sedačkami. Protože kdyby tato v případě nečekaných pohybů letadla začala létat vzduchem, bylo by na zranění zaděláno.
Člověk, který sedí u některého z nouzových východů, pak má umět jazyk používaný personálem dopravce, respektive angličtinu, to aby v případě nehody rozuměl pokynům posádky a dokázal tak umožnit únik.
Všichni by si pak měli prohlédnout i návod, jak postupovat v případě nehody, umístěný na sedadle před nimi, respektive zhlédnout předváděčku od letušek nebo ve formě videí na palubních obrazovkách. Takové nehody jsou sice vzácností, ale jeden nikdy neví.
A aby let proběhl co nejideálněji, je samozřejmě záhodno chovat se rozumně a ohleduplně. Na nějaké neurvalce, opilce, agresory a podobné týpky tu není nikdo z ostatních cestujících zvědavý. A kdyby to někdo přepísknul, mohlo by se kvůli němu v krajním případě i nouzově přistát. Na jeho náklady.